Žaludeční vředy tak trochu jinak

Za posledního 2,5 roku naší terénní praxe jsme s kolegyní vyšetřily stovky koňských žaludků za účelem diagnostiky žaludečních vředů. Přineslo nám to mnoho zkušeností – v jedné řadě zde stálo mnoho pacientů s typickými příznaky dobře reagujících na léčbu, pak zde byla ale řádka pacientů, kteří nám naprosto zamotali hlavu a vyvrátili všechny fakta a jistoty. Pojďte se mnou na tuto problematiku nahlédnout z té druhé, méně známé strany…

• Klinické příznaky

Pro EGUS (Equine Gastric Ulcer Syndrome) jsou charakteristické výrazné klinické příznaky – opakující se kolikové stavy bez zjevné příčiny, hubnutí i přes adekvátní krmnou dávku, šklebení se při čištění či sedlání, odmítání poslušnosti při práci pod sedlem, nervozita, výrazná změna chování (až agresivita), zhoršená kvalita srsti, nadměrné zívání, okusování dřeva, …

Teď přijde to ALE. Spousta koní s jednoznačnými klinickými příznaky vředy vůbec neměla! A spousta koní s nulovými příznaky (vyšetřovaní preventivně či za účelem získání zdravého koně do studie) měla vředy nižšího, ale i vyššího stupně. Tady se nám bourá první domeček z karet…

• Diagnostika

Prvním vodítkem jsou klinické příznaky. No ale, víte, na ty se tedy asi úplně spolehnout nemůžeme…

Šklebí se při čištění, nesnáší dotahování sedla. "A měl někdy fyzioterapeuta nebo chiropraktika?" "Ne, proč?" "Aha." ... "A má napasované sedlo, sedí mu?" "Ne, proč?" "Aha". Každý klinický příznak má minimálně 10 dalších vysvětlení… Hubne? Nevhodná krmná dávka, nekvalitní seno, příliš práce, bolavý zub, parazité, průjem, špatná tolerance povětrnostních podmínek, stres ve stádě, infekční onemocnění, stáří…

Diagnostická léčba – super! Zaléčím, a když to pomůže, kůň měl vředy. Nojo, ale znamená snad, že když to nepomůže, kůň vředy nemá? Nebo jen můj kůň potřebuje léčit trochu déle? Nebo mu léčba nesedla a potřebuje úplně jiné léky? No, tak vám nevím…

Akupunkturní body – jo, to celkem sedí. Kontrolovaly jsme několik (i bezpříznakových) koní s doporučením od fyzioterapeuta/chiropraktika. Vředy tam skutečně byly. Ale co s tím, když neuděláte endoskopii? Koni třeba vůbec nevadí, má cenu je léčit? Jsou v tak velkém rozsahu, nebo je můj kůň citlivý a nález by ani nestál za řeč? A když je nebudu léčit, co když z toho jednou bude velký problém? Babo raď.

Tady si trochu přihřeji polívčičku. Endoskopie – jediná metoda, která Vám řekne, kde vředy jsou, v jakém jsou rozsahu. Můžeme pak dle toho určit, jaká léčba je potřeba a jak dlouho. Kůň musí mít před vyšetřením dlouhou hladovku a stojí to peníze, ale pořád je to jediná možnost, jak mít jistotu…

• Terapie

Léčba na vředy již není žádným veterinárním tajemstvím, ba naopak – léčí Tonda, léčí Blanka, léčí Drahomír a léčí i Zita. Tonda koně nechal vyšetřit a má léčbu nastavenou odborníkem podle nálezu, Blanka léčí podle Tondy (protože její kůň má úplně jasné příznaky, přeci!), Drahomír léky podává všem svým koním preventivně (co kdyby, žejo!) a Zita se zeptala na fejsbůku a tedy páč Zbyněk poradil, léčí radši taky. Je to tak správně?

Není. Důvodů je hned několik.

Asi hlavně že nevíte, co vlastně léčíte. A jestli to, co léčíte, tam skutečně je. A jestli ta léčba vůbec k něčemu je. Vlastně nevíte vůbec nic.

Léčba první volby – omeprazole. Lék, který blokuje produkci kyselin v žaludku, a pomáhá tak zvyšovat pH žaludečních šťáv. Ty potom méně dráždí žaludeční sliznici a vředy se mohou zhojit.

V posledních měsících se omeprazole sype koním ve velkém. A velmi často bez jakékoliv konzultace s odborníkem (když teda nepočítám toho Zbyňka z fejsbůku, protože ten ví!). Dostupných informací o negativním dopadu omeprazolu na organismus koně je velmi málo. Vedlejší účinky z humánní medicíny – narušení vstřebávání vápníku a možné bujení parietálních buněk – ty nikoho netrápí (protože když není výzkum na koních, stát se to nemůže, žejo). Ale věděli jste, že přibližně 1/3 koní na léčbu omeprazolem vůbec nezareaguje? A co hůř, cca 15% koní se dokonce zhorší. Pravděpodobně se jedná o alergickou reakci, nesnášenlivost účinné látky, nebo konkrétního přípravku kvůli pojící látce… 15%, to je docela dost, ne? No nás to posadilo na zadek…

A sukralfát! To je vám věc. Jak dáte omeprazol se sukralfátem, máte úplně vyhráno! Ale víte, že sukralfát narušuje vstřebávání všeho ostatního? Tzn., když ho podáte zároveň s omeprazolem, splachujete oba léky do kanálu. Stejně tak tam spláchnete i odčervení, antibiotika a minerálku, když si nepohlídáte dostatečné časové rozestupy. A vzhledem k tomu, že sukralfát by se měl dávat 2-3x denně a léky (či další doplňky) s odstupen 2-4 hodin, to abyste si na tu léčbu vzali dovolenou. Nojo, ale co když to ten kůň vůbec nepotřebuje a celé tohle odpočítávání minut je zbytečné?

Jenže někdy ani omeprazole a ani sukralfát není všemocný… A tak u těchto koní hledáme, pátráme, kombinujeme, měníme léčbu a čekáme, co zabere. Ale my víme, jak to v tom žaludku vypadá a jak to na léčbu reaguje. Ale co třeba Drahomír, co když si u 3 koní z 20ti-hlavého stáda sporťáků zadělává na obrovské potíže? Co když jednou začnou tito koně hubnout, mít koliky a odmítat poslušnost právě proto, že jejich organismus špatně zareagoval na léčbu a z žaludku mají minové pole? A co když začnou mít svalové potíže a zhoršený výkon, protože se jim špatně vstřebávají živiny?

Achjo…

• Prevence, prevence, prevence!

Abyste koni poskytli co nejlepší podmínky pro život a zajistili mu správnou krmnou dávku, kvůli tomu koně mít vyšetřeného nemusíte. Zajistit kontinuální příjem objemného krmiva (tzn. celodenní pastvu či přístup k senu), omezit příjem škrobů a cukrů (pozor na oves, ječmen, pšenici a kukuřici), zajistit pohodu ve stádě (tzn. oddělit problematické jedince, složení stáda měnit minimálně), pravidelně nechat ošetřit stomatologicky + fyzioterapeuticky + chiroprakticky (protože každá chronická bolest dřív nebo později vředy iniciuje), dodržovat odčervovací plán (světe div se, dokonce i parazité zvládnou v žaludku nadělat slušnou spoušť), nepřetěžovat koně a ponechat mu dost času na relaxaci…

Žádné léky nenahradí správnou péči! Můžete léčit a léčit a léčit, ale když bude kůň žít v nevyhovujících podmínkách, nikdy se nevyléčí. Naopak ale, když mu zlepšíte životní podmínky, dost možná už žádnou léčbu potřebovat nebude… A pokud ji přeci jen potřebovat bude, vždy je třeba léky dávat s rozvahou a vědět, na co je vlastně dáváte.

Nic není černobílé. Než koni naslepo nasypete příští dávku omeprazolu, zamyslete se… Prevence je trochu pracnější, ale ten výsledek za to stojí. Bojujme za zdraví koní dřív, než jej ztratí! A až jej ztratí, řešme skutečné diagnózy a nikoliv domněnky…